ŘEMESLA

Scenérie kombajnů drancujících pole svou těžkou technikou známe všichni, ale víte, jak se to dělalo dříve? Kdy bylo obilí zaseto ručně a v létě, mnohdy v těch největších vedrech, se sekáči potili s kosami v rukách a odebíračky vázaly snopy a stavěly panáky. My už ano. A vše jsme si vyzkoušeli na vlastní kůži. V oblasti zpracování obilí jsme se zaměřili na starou odrůdu žita, které má dlouhé stonky, a jehož sláma se dá využít na výrobu došků a dále pak i na pletení ošatek. Podnět k pěstování obilí (a zrovna k tomuto druhu žita) bylo pokrytí střechy rekonstruované pravěké polozemnice. Nyní jsme schopni sami si žito vypěstovat, zpracovat a pokrýt střechu způsobem, který se po staletí využíval a který na střeše mnohdy vydrží déle než moderní krytiny. Sláma, která se nevyužije k výrobě došků – ta musí být totiž rovná a nepolámaná – se nevyhazuje, ale dále zpracovává. Lidé v 1. pol. 20. století si museli vše dělat sami a mezi tyto činnosti patřilo i pečení chleba. K tomu je právě zapotřebí slaměných ošatek, ve kterých chleba kynul. Protože jsme se snažili přijít i na tuto každodenní či každotýdenní činnost, museli jsme si vyrobit vlastní ošatky. Vše se pojí se vším a koloběh zpravování obilí a jeho zrna končí v ošatce a čerstvě upečeném pecnu chleba.